Storyteller – buďte vypravěčem příběhů

Být vypravěčem je lehké. Být ale dobrým vypravěčem už ne tolik. Ve hře Storyteller si to můžete vyzkoušet sami. Dostanete zadání a máte za úkol si s těmito kostrami příběhů pohrát a zjistit, co se na ně hodí, kterou postavu přidat a co vlastně říct, dokud nevytvoříte příběh, který odpovídá názvu každé hádanky. Hru stvořil nezávislý tvůrce z Argentiny Daniel Benmergui a světlo světa spatřila v březnu roku 2023.

Vlastní komiks

V komiksovém světě Storytelleru lze jakýkoli příběh vyprávět na třech až šesti panelech, maximálně osmi, a vaším úkolem je přijít na to, jak na to. Například dostanete zadání „Eva umírá se zlomeným srdcem“ a vy máte k dispozici dva typy scén, svatbu a hřbitov, a dvě postavy, Adama a Evu. Umístěte scénu svatby, pak do ní vhoďte Adama a Evu, kteří se do sebe zamilují. Na další panel umístěte hřbitov a Adama na náhrobek a je mrtvý. Umístěte Evu vedle hrobu a ano, má zlomené srdce. Na třetím panelu už zbývá jen to, aby Eva brečela nad hrobem svého milovaného. Zní to jednoduše, že? Ale to je jenom začátek. Od tohoto primitivního začátku se příběhy stávají spletitějšími, rafinovanějšími a fraškovitějšími . Co když například umístíte třetí postavu do svatební scény s někým, kdo už je zadaný? No, vdaná strana odmítne svého nového nápadníka a zanechá ho buď se zlomeným srdcem, nebo opovrženého. Tedy alespoň do doby, než později hádanky začnou zahrnovat nevěru, a v takovém případě můžete ze zmíněného manžela udělat nevěrníka, a dokonce nechat další postavu, aby se schovávala v nedalekém křoví a byla svědkem tohoto nemorálního chování.

Tragikomické útrapy

Láska, zrada a žárlivost samozřejmě pohánějí mnohé z těchto příběhů, už jen proto, že jde o tak nadčasová témata, a Storyteller vás vezme na svižnou cestu fikcí od pohádek přes detektivky, shakespearovské tragédie až po gotické horory . Zároveň si však pohrává s tradičními očekáváními, a to s příjemně pružným výsledkem. Zatímco každá postava má určité touhy nebo vlastnosti - baron v rytířských příbězích například plánuje uzurpaci trůnu -, role se často mohou obrátit. Proč by se tedy v klasickém scénáři milostného trojúhelníku nemohly obě ženy vzít a žít šťastně až do smrti? Tato flexibilita také umožňuje rozproudit svou kreativitu tím, že se pouští do hloupých "co kdyby" , jako je dvorská romance s názvem „Všichni odmítají Edgara“, kde nešťastný hrdina zoufale snaží najít štěstí s kýmkoli, koho najde, jen aby se dozvěděl, že ostatní už své štěstí dávno našli. Stejně tak se tato ochota vyžívat se v extrémních situacích v zavedených kulisách vyžívá ve směšování respektovaných klasiků, jako je Austenová, jejíž příběh v podání Storytellera možná trochu spíše připomíná telenovelu. Například v příběhu, kde Edgar umírá (chudák Edgar) a zanechává po sobě svou ženu Lenoru, aby pak byl zázračně vzkříšen a zjistil, že ta už našla útěchu v náručí své přítelkyně Isobel.

Občas dokáže potrápit

Radost ze Storytellera však nespočívá jen v jeho řešení, ale v samotném procesu. Často je třeba přemýšlet zpětně od konce, kterého se snažíte dosáhnout , a ptát se například, co by Isobel přimělo k tomu, aby chtěla Edgara otrávit, když mezi nimi není žádné počáteční nepřátelství? V některých případech řešení zahrnuje pečlivou manipulaci s jednotlivými díly, zvažování toho, co která postava o sobě ví a co k sobě cítí, a jak změnit jejich názory. Ke cti hry zde slouží, že si téměř vždy zachovává pevnou logiku, kde je jasný záměr i účinek. A co je ještě lepší, díky této logice se někdy můžete nejvíc bavit tím, že se oddáte čistému pokusu a omylu. Storyteller je vtipný už svým záměrem, ale některé z jeho nejvtipnějších okamžiků se objevují jako vedlejší efekty nepovedených experimentů . Krása jeho systému spočívá v tom, že pouhá záměna pořadí scén nebo výměna jedné postavy za jinou může mít nepředvídané vedlejší účinky, jako například verze příběhu o žabí princezně, která končí líbáním dvou žab, nebo tragédie, v níž Lenora se zlomeným srdcem vypije jed a zemře, pak vstane z mrtvých, uvědomí si, že má stále zlomené srdce, a tak se s chutí vrhne na další láhev jedu.

Jednoduchá mechanika

Dalším důvodem, proč takové momenty tak dobře fungují, je dokonalý vizuál, rozhraní a hlavně herní mechanika. Zapomeňte na složité budování příběhu, vše totiž, co potřebujete, je pouze myš . Budování zápletky ve Storytelleru je pouhým přetahováním jednotlivých postav či věcí do rámečků a v okamžiku, kdy postavu umístíte do scény, reaguje bez mrknutí oka, ať už to znamená, že se okamžitě zamiluje do toho, kdo stojí proti ní, nebo ji shodí ze skály. Nebo třeba, jak se z nevinného prohlášení "Jsem tvoje matka" po přesunutí figurek ve hře v zábavném pojetí Oidipa rázem stane šokující odhalení s ještě překvapivějším zvratem.

Krátký příběh

Hra Storyteller je tak skvělá, že se vám může stát, že ji zhltnete na jedno posezení . Vyřešení všech 51 hádanek plus několika bonusových úkolů, které po vás chtějí, abyste různými způsoby dospěli k určitým závěrům, zabere zhruba dvě hodiny, po kterých vám nezbude nic jiného než knihu zavřít. Přesto, pokud jste nakloněni představě hry, která vám naservíruje okouzlujících 120 minut , než to dojdete na konec, opravdu si užijete každou vteřinu. Já si to teda moc užila, i když je pravdou, že u závěrečných titulků mě popadl stesk, že příběhů nebylo více. Částečně je to proto, že některé koncepty zůstaly nedotažené, jako například kapitola o příšerách, která představuje postavy upírů a vlkodlaků a jejich specifické způsoby chování a po pár příbězích jsou ze scény fuč a více je neuvidíte. Uvítala bych větší rozvedení děje a hlavně práci s postavami, o kterých už něco víme. Více než o kvantitu však jde o to, že Storyteller ve skutečnosti nedospívá k ničemu vrcholnému nebo hlubokému. Prostě se zastaví, jakmile je příběh u konce.

V jednoduchosti je krása

Co se týče grafické stránky, Storyteller přesně odpovídá tomu, co jsem od něj čekala. Celou dobu hraní se pohybujete pouze na stránkách komiksu. Postavy jsou krásně namalované, mají dobrou animaci a všechno je naprosto jednoduché, čisté a nepřeplácané. Ve hře je tutoriál, který ale vůbec není potřeba, protože vše je přehledné a intuitivní. Hudba v pozadí je nerušivá a pěkně dokresluje celkovou atmosféru z pohledu Storytellera.

Rozjedu to?

Jestli máme krále nenáročných her, tak Storyteller zabírá určitě první místo. Rozjedete jej na starších noteboocích i na pracovních zařízeních. Pokud ale přece jen už delší dobu pokoukáváte po herním počítači nebo herním notebooku , možná je ten pravý čas si nějaký pořídit. Přece jen další „cozy hry“ už mohou mít úplně jiné nároky a nechcete se nechat omezovat výkonem. Nemusíte se bát ani počáteční investice. Herní počítače či herní notebooky sice nejsou úplně nejlevnější záležitostí, když se ale poohlédnete po předváděcích, ušetříte nemalé peníze.

Jaké jsou tedy požadavky?

Procesor: Intel Core i3-2100 | AMD Phenom II X4 965

Grafika: NVIDIA GeForce GTS 450, 1 GB | AMD Radeon HD 5770, 1 GB

RAM: 4 GB

Hra zabere 1 GB na SSD disku.

Hodnocení:

Osobně nemám, co bych hře vytknula. Byla krásná, zábavná, možná jen trochu rychlá. Určitě to byl ale originální koncept, u některých hádanek jsem musela hodně přemýšlet, protože mi ne hned vyšly na poprvé. Uvítala bych více podobných her. Určitě by nebylo od věci nabídnout sandbox režim , kde byste si sami mohli navrhovat vlastní hádanky nebo rozšířit seznamy nepovinných úkolů, protože právě délka hry je důvod, na který si hráči nejčastěji stěžovali. Hra vyšla za cenovku 12,5 EUR, což je necelých 300 Kč, a ozvalo se mnoho hlasů, že je to málo herního času za hodně peněz. Ještě horší je fakt, že lidé hromadně zneužívají systém automatického vracení peněz na Steamu, kde lze o takovou věc zažádat, pokud máte nahráno méně než dvě hodiny. Za mě ale si tato hra zaslouží pozornost a cena mi přijde úměrná zábavě, kterou jsem zažila. Navíc, koupí člověk podpoří nezávislého vývojáře , a ne nenažrané herní korporáty, který hráče v posledních letech rýžují a na oplátku nabízí nedodělané a neoriginální produkty.